Arky Besavej - Louisiánský leopardí pes

Když jsme byli  na podzim  2008 v Habří , tak jsem si otestovala vlohy na pasení. Krávy a ovce se mi moc líbily a byla jsem vyslaná do akce . Mám to v genech.Bylo to fajn a zanechalo to ve mně nezapomenutelný zážitek, na který jsem si při první příležitosti vzpomněla. Bydlíme na venkově, tak tady o krávy a ovce není nouze. Panička mi musela vysvětlit, že když mi to nedovolí, tak teda na ně musím zapomenout. Ale pořád jsem doufala, že jednou nebude ostražitá a já si to zase zkusím. A příležitost se našla. Statkářům zdrhly krávy z pastvy a promenádovaly se po návsi. Tak jsme tam s páníčky vyrazili a všechny jsem je nahnala zpátky do ohrady. I tu zapomenutou vzadu za rohem jsem objevila. Tak to byla pochvala. No, ale další příležitost už s pochvalou nebyla. To byl velký malér.Táhla jsem  za dva měsíce paničku na kole, jely jsme pěkně svižně a tu ejhle. Krávy na louce za stromy, tak z cesty nebyly vidět. Ale já je cítila, tak jsem se rozhodla, že se na ně mrknu i s tím kolem a paničkou. A bylo zle, panička válela po cestě sudy, já letěla s kolem do roští a zjistila jsem, že není něco vpořádku. Panička si zlomila pravou ruku , narazila si žebra a praštila hlavou o zem. Ještě že měla helmu, ta trošku praskla.Tak jsme měly několik týdnů po vyjížďkách. Věnovaly jsme se tomu, že tedy krávy zase ne, jen na povel.Tak jsem pak dělala, že je nevidím. Když jsme pak zase začaly jezdit, tak už jsem si jich nevšímala. Ale moje příležitost zase přišla. Na podzim 2009 na srazu leopardů v Podmitrově jsme si na statku v Habří zase zkusily práci s kravami. Šla jsem ve dvojici s bráchou Troyem, který bydlí v Holandsku. Bylo to zase moc fajn. Tak jsem si ale myslela, že krávu zase uvidím až někdy v květnu, až je statkáři pustí na louky. Ale omyl. Takhle jednou v prosinci jsme vyrazily na procházku s barzoji a jejich paničkou. Byl sníh, strašně to foukalo a sněžilo, no prostě psa by ven nevyhnal. Natož krávy. Ale byly tam, cítila jsem je. Někde tu jsou, honem je najít. Tak jsem vyrazila, odpíchla jsem se jako raketa a zmizela paničce za  kopečkem, než se stačila nadechnout. Tak panička vyrazila za mnou a naskytl se jí krásný pohled, z kterého jí prý málem ranila mrtvice. Uprostřed kopce stál traktor se strašně nadávajícím traktoristou, vykřikoval prý něco o zastřelení. A dole pod kopcem já a asi 30 jalovic. Lítala jsem kolem nich a sháněla je do houfu. Vždycky, když nějaká vybočila, tak jsem jí zahnala zpátky. Vítr šel proti paničce, já štěkala jako o život, tak jsem  neslyšela , že mně volá. Až když byly krávy pěkně v kupě a já měla práci hotovou, tak jsem se vydala, spokojená se svým dílem, zpět. Ale zase průšvih. Moji práci sledovala Everka, barzojka, a když viděla, že jsou krávy pohromadě, tak vyrazila a zahnala celé stádo někam k lesu. Traktorista zařval, nastartoval traktor a odjel pryč. Asi pro tu pušku. Tak jsme se všichni sbalily a zmizely z místa činu. Hodně rychle. Asi se nám to moc nepovedlo, ale užila jsem si to. A myslím, že Everka taky.